Karlštejn 1348 - 1357. Hrad postaven králem Karlem IV. jako klenotnice svatých ostatků a českých i říšských korunovačních klenotů.
Stavba hradu byla zahájena v roce 1348. Byl založen za účasti pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Během několika let byl hrad připraven pro pobyt Karla IV. Hrad byl dostavěn roku 1357 a měl být oslavou českého panovnického a říšského majestátu. Karel IV. dohlížel na dostavbu a především výzdobu. Vrcholem stavby hradu je samostatně opevněná Velká věž s kaplí sv. Kříže, kde byly uloženy svátostniny a říšský korunovační poklad. (Vrchlického Noc na Karlštejně se má odehrávat r. 1363).
Mariánská věž a kapitulní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Původní název „Kaple slavné a ustavičné Panny, Rodičky Boží Marie“. V kostele je vyobrazena Apokalypsa (Zjevení) sv. Jana. Tento cyklus je zakončen postavou ženy oděné sluncem-Panna Maria s Ježíškem, která má podobu Anny Svídnické s malým Václavem (IV.).
Původně tento sál měl sloužit jako komnaty pro královnu. Toto rozhodnutí Karel změnil při výstavbě Císařského paláce. V 19. století kostel rekonstruoval architekt Mocker postavil oltář na sever. Původně byl na východ, kde je vstup do kaple.
Kaple ke cti sv. Kateřiny Alexandrijské zvaná Kateřinka byla postavena vedle kostela Panny Marie. Kaple sloužila jako soukromá oratoř (modlitebna) k modlitbám císaře-olim oratorium imperatoris Caroli IV. (jedna modlitebna císaře Karla IV.). Takto je zapsána v inventáři v roce 1597. Původně byla kaple zasvěcena sv. mučedníkovi Palmáciovi (jeho ostatky získal Karel od trevírského arcibiskupa Boemunda), později zasvěcena Panně Marii, která je znázorněna na oltáři. Sv. Kateřina je namalována z pravé (jižní) strany oltářní mensy. Podle svého vlastního životopisu vděčil tehdy šestnáctiletý Karel (IV.) svaté Kateřině (v den jejího svátku 25.11.) za vítězství nad Milánskými v roce 1332.
První zápis o zasvěcení sv. Kateřiny se objevuje v roce 1515. V roce 1527 se karlštejnským děkanem stal kronikář Václav Hájek z Libočan, který toto zasvěcení opsal a v roce 1541 zveřejnil. Toto tvrzení podpořil i Bohuslav Balbín.
Kaple sloužila k ukládání svatých ostatků, dokud nebyla dokončena Velká věž. V době renesance byly z kaple přeneseny ostatky sv. Palmácia do stejnojmenného kostela pod hradem do obce Budňany (městys Karlštejn).
Velká věž a kostel Sv. Kříže - Zlatá kaple, kaple Sv. Kříže, původně „Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského“.
Nejposvátnější a nejcennější prostor hradu. Zde byly uloženy české a říšské korunovační klenoty a posvátné relikvie. Kaple je rozdělena na dvě části. Do presbytáře (kněžiště) vstupoval Karel IV. na znamení úcty bos. Mše zde mohl sloužit pouze pražský arcibiskup nebo děkan kapituly karlštejnské. Kapli zdobí 129 obrazů (130 obraz se ztratil) svatých a světic jako nebeského zástupu (vojska) Ježíše Krista. Obrazy namaloval mistr Theodorik (Dětřich 1320?-1380?). Mezi světci jsou panovníci: sv. Václav, sv. Karel I. Veliký, sv. Štěpán I. Uherský a sv. Ladislav Uherský. V kapli je sv. Vojtěch, černoch sv. Mořic (Mauritius), který byl popraven se sv. Palmáciem a další světci a světice.
Stěny i strop kaple pokrývá zlacená výzdoba, do níž jsou zasazeny polodrahokamy a skleněné benátské čočky, které vytvořily na stropní klenbě iluzi hvězdného nebe. Malíř Tomáš z Modeny namaloval nad svatostánkem trojdílný obraz (triptych) Panny Marie s Ježíškem, sv. Václava a sv. Palmácia. Sv. Palmác měl pro císaře Karla v lucemburské dynastii stejný význam, jako sv. Václav pro Přemyslovce. Proto má sv. Palmác na triptychu místo vedle sv. Václava.
V roce 1365 kapli vysvětil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Kronikáři Karlovy doby napsali, že není v celém světě kaple takové nádhery.
Schodiště ke kapli je zdobeno nástěnnými malbami ze života sv. Ludmily a sv. Václava.
Svatováclavská koruna. Dal ji zhotovit Karel IV. ke svému slavnostnímu korunování na českého krále 2.9.1347. Korunu mu na hlavu vložil Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup. Král pak daroval korunu svatému Václavu a určil, že všichni čeští králové, mají být korunováni touto korunou. Koruna pak byla uložena s ostatními korunovačními klenoty v kapli sv. Kříže na hradě Karlštejně. Dnes je v korunní komoře v chrámu sv. Víta v Praze.
Ostatky: Karel IV. shromažďoval i relikvie (ostatky), které připomínali život a utrpení Ježíše Krista.
Ostatky sv. Palmácia dostal Karel IV. v roce 1356 od arcibiskupa Boemunda II. v Trevíru. Svatý Palmác je patronem Lombardie a obce Budňany (Karlštejna). Karel byl korunován v Miláně lombardským králem 6. ledna 1355.
Většinu ostatků daroval Karel IV. chrámu sv. Víta:
část hlavy sv. Viktora a ruku sv. Corony (corona = „koruna“) dostal v roce 1354 Karel v klášteře San Vittore u Feltre v Itálii. Ostatky světců: sv. Vojtěcha, sv. Zikmunda, sv. Marka a sv. Lukáše.
V pokladu svatovítského chrámu je mnoho ostatků, které chrámu Karel IV. daroval: část ubrusu ze stolu Poslední večeře získaný 1354, skříňka s ručníkem, který podala Kristu sv. Veronika s nápisem DE SVDARIO DNI (Domini) ALLATVM P KAROLVM MAGNVM (to je ubrousek Pána zapsaný Karlem Velikým), část plátěné roušky, kterou měl kolem pasu Kristus na kříži, darované v roce 1368 papežem Urbanem V. a Innocencem VI., část roucha Panny Marie, manu z pouště, část hole sv. Petra, část obuvi sv. Ondřeje, pečetní prsten svého děda císaře Jindřicha, kopí sv. Longina, zub sv. Jana Křtitele a část ramene sv. Anny, meč sv. Karla Velikého a meč sv. Mauritia, zlatá koruna Karla Velikého.
V roce 1354 získal Karel IV. z Kemptenu část Ježíšova roucha z Treviru. Karel píše, že dřevo Sv. Kříže s pláštěm Panny Marie a manou přinesla do Trevíru sv. Helena, která se zde narodila.
Další relikvie obsahuje zlatý kříž s kamejemi - korunovační kříž království českého. Jedna z kamejí, pochází ze 4. století a znázorňuje sv. Konstantina Velikého nebo Alexandra Velikého. Na další antické kameji je hlava sv. Heleny se svatozáří. V kříži jsou uloženy ostatky Kristova mučení: dvě části Sv. Kříže (ten Karel získal v Trevíru po smrti svého prastrýce Balduina v roce 1354, jeden hřeb, část houby, ze které pil Kristus na kříži, dva trny z trnové koruny, část provazu, kterým byl Kristus spoután. Korunovační kříž se stal součástí svatovítského pokladu v roce 1645, kdy byl odvezen z Karlštejna.
Kyperský král Petr I. přijel do Evropy na dvůr císaře Karla IV., aby ho přemluvil ke křižácké výpravě. Pobýval zde v letech 1363–1364. Petr daroval Karlovi část Kristova kříže. Kříž se na Kypr dostal ve 4. století, kdy ho sem dovezla císařovna sv. Helena, matka císaře Konstantina.
Ostatkové scény dal Karel zobrazit v kostele Panny Marie na hradě Karlštejně. Na prvním obraze přijímá Karel dřevo Sv. Kříže a trny z koruny Páně od dauphina, budoucího francouzského krále Karla V. (bývá uveden král Jan Dobrý). Na druhém obraze mu část Ježíšova kříže předává kyperský a jeruzalémský král Petr I. z Lusignanů (mylně bývá uveden uherský král Ludvík Veliký). Na třetím obraze Karel ukládá ostatek Sv. Kříže do zlatého kříže, který je ve svatovítském pokladu.
22. ledna 1355 napsal Karel IV. arcibiskupu Arnoštovi, aby získal ostatky sv. Víta z kláštera Santa Maria v Pavii. Po Vítových ostatcích pátral císař neúspěšně také v Sieně.
V roce 1375 získal císař od opata Boda z Korveje část ostatků sv. Víta. Sv. Zikmund, světec, kterému císař vděčil za zázračné uzdravení z nemoci v červnu 1371. Ostatky sv. Zikmunda získal Karel v roce 1365 od opata Jana z kláštera sv. Mořice.
Zvláštní vztah měl Karel ke sv. Mikuláši. V roce 1353 zapsal kronikář Jan Marignola a Beneš Krabice z Weitmile: "Karel uřízl prstu tohoto světce a chtěl ho dát do zlatého relikviáře. Ve chvíli, kdy císař řízl do prstu, objevila se čerstvá krev. Císař užasl a za účasti arcibiskupa Arnošta přiložil uříznutý prst zpět k světcově ruce a prst přirostl." Císař dal vymalovat tento příběh ve své ložnici a v oratoři sv. Mikuláše na Karlštejně. Malby se nedochovaly.
V Hodinové věži na 2. hradní bráně je v horním patře renesanční hodinový stroj z doby Rudolfa II. Cimbálový zvon k hodinám dal ulít karlštejnský purkrabí Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka v roce 1609. Ve dolním patře Hodinové věže je zavěšen velký zvon sv. Kateřina. Ten byl ulit za Karla IV. v roce 1372. Přelit v roce 1605 pražským zvonařem Danielem Tapienem. Zvon byl původně umístěn v hradní zvonici v jihozápadní hlásce opevnění Velké věže. Do Hodinové věže byl přemístěn v průběhu restaurování hradu na konci 19. století. Hlas svatokateřinského zvonu zní dodnes z hradu při významných příležitostech.
Noc na Karlštejně–muzikál z roku 1973. Na motivy hry Jaroslava Vrchlického upravil režisér Zdeněk Podskalský. Písně: Lásko má já stůňu, Do věží a mnoho dalších složil textař Jiří Štaidl (*22.1.1943), který krátce po natočení filmu zahynul při tragické autonehodě +9.10.1973. Hudbu složil Karel Svoboda (1938-2007).
Děj se odehrává v červnu 1363, krátce po svatbě císaře Karla IV. a polské princezny Alžběty (Elišky) Pomořanské. Noc na Karlštejně napsal Jaroslav Vrchlický v roce 1883 ve věku 29 let. Hra byla poprvé uvedena o rok později v roce 1884 v Královském národním divadle v Praze. Jaroslav Vrchlický napsal tuto hru na motiv zákazu císaře Karla, že se ženy nesmí zdržovat ve Velké věži s kaplí Svatého Kříže, aby nezneuctily svaté ostatky. Jaroslav Vrchlický zákaz vstupu žen rozšířil na celý hrad. Tento zákaz se týká i královny Elišky Pomořanské (korunována na císařovnu v r. 1368).
Jedná se o jednu noc na Karlštejně, kam pronikla Alena, neteř pana purkrabího Ješka z Wartenberka. Ta se vsadila se svým otcem Mikulášem, že stráví noc na Karlštejně, aby se mohla vdát za pana Peška Hlavně, královského šenka. Stejný nápad, přečkat noc na Karlštejně, měla i mladá šestnáctiletá královna Eliška.
Postavy příběhu:
KAREL IV. (1316–1378), český král a římský císař. Otec český král Jan Lucemburský, matka královna Eliška Přemyslovna. Od roku 1333 moravský markrabě a zástupce českého krále, svého otce, v Českém království. V roce 1346 římský král, 1347 český král, 1355 císař Římské říše. Karel IV. byl pro zvelebení Českého království nazván Otcem vlasti. Tento titul dostal při pohřbu v roce 1378. Je pohřben v královské hrobce v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Alžběta Pomořanská (Eliška Pomořanská, 1347–1393), česká královna (1363) a římská císaŕovna (1368). Otec Bohuslav V. Pomořanský, matka Alžběta Piastovna. Čtvrtá manželka císaře a krále Karla IV. V 16 letech se provdala v Krakově v roce 1363 za římského císaře Karla IV. Měla urostlou postavu a velkou fyzickou sílu. Její zásluhou se císař dočkal dalších šesti dětí.
Alžběta (nebo také Eliška, obě jména jsou totéž) se snažila během svého života prosadit nejstaršího syna Zikmunda oproti nejstaršímu synu Karlovu z předchozího manželství Václavu IV. Císařovna přežila Karla IV. o patnáct let. Konec života strávila v Hradci Králové, kde zemřela. Pohřbena v královské hrobce v chrámu sv. Víta v Praze.
Arnošt z Pardubic (1297–1364), první pražský arcibiskup. Otec Arnošt z Hostýně (dnes Hostinka u České Skalice) vlastnil Pardubice. Matka Adléta. Arnošt byl velmi vzdělaný. Studoval v Broumově a v Kladsku. Další studia v Itálii na univerzitách v Padově a Bologni. Od roku 1343 pražský biskup a v roce 1344 první pražský arcibiskup. S Karlem se setkal v Itálii na studiích. Zasloužil se o založení Karlovy univerzity. Zemřel v Roudnici. Pohřben v (tehdy českém) Kladsku v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Kyperský a jeruzalémský král Petr I. z rodu Lusignanů (1328-1369), v roce 1359 se stal králem na Kypru. Do Evropy přijel pro podporu evropských panovníků na křížovou výpravu do Svaté země. Získal předtím papeže Urbana V. a francouzského krále. Potom odjel za římským císařem. Účastnil se Karlovy svatby v Krakově a skutečně byl i na Karlštejně. Ve filmu je titulován jako cyperský král.
Bavorský vévoda Štěpán II. Dolnobavorský z rodu Wittelsbachů (1347-1375), v roce 1363 se zmocnil vlády v Horním Bavorsku (Falci) a sjednotil Horní a Dolní Bavorsko. Tato země měla podle dohod připadnout braniborské větvi Wittelsbachů. Vévoda Štěpán II. byl nevlastním strýcem královny Jany Bavorské a děda královny Žofie Bavorské.
Ješek z Vartenberka, karlštejnský purkrabí. Strýc Aleny z Vartenberka, která chce přečkat noc na Karlštejně. Ve skutečnosti byl v té době od roku 1355 purkrabím na Karlštejně Vít z Bítova, který měl dceru Kateřinu,
Alena, dcera Mikuláše z Vartenberka, neteř karlštejnského purkrabího Ješka z Vartenberka. Protože není doba války, kde by Pešek mohl získat rytířské zásluhy, vsadí se Alena se svým otcem, který ji dovolí přečkat noc na Karlštejně. Za to se může vdát za Peška.
Pešek Hlavně, královský šenk, číšník (sluha) určený k nalévání nápojů. Pešek se chce stát rytířem, aby se mohl oženit s Alenou z Vartenberka.
