československá a česká historie

Státní hymna České republiky

Kde domov můj

 Slova písně napsal v roce 1834 Josef Kajetán Tyl (*4.2.1808 Kutná Hora, +11.7.1856 Plzeň) pro divadelní hru "Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka". Fidlovačka byl ševcovský nástroj k hlazení (fidlování) kůže na obuvi, i název ševcovské jarní pouti v pražských Nuslích. Ševci na této pouti zdobili břízu a na její vrchol připevnili fidlovačku. Josef Kajetán Tyl napsal píseň v budově kasáren (bývalý kapucínský klášter na Josefském náměstí, dnes OD Palladium) na náměstí Republiky, kde působil jako furýr (zásobovací a ubytovací poddůstojník) pěšího 28. pluku a pojišťovací úředník.
 Hudbu složil František Seraf Jan Škroup (*3.6.1081 Osice u Hradce Králové, +7.2.1862 Rotterdam, Nizozemí). Hra byla uvedena 21.12.1834 a píseň zazpíval operní pěvec Karel Strakatý, který představoval slepého houslistu Mareše. Píseň "Kde domov můj" se líbila a lidé si ji začali prozpěvovat.
 Píseň použil Josef Kajetán Tyl také v divadelní hře z roku 1849 "Lesní panna, aneb Cesta do Ameriky". Hra pojednává o české představě lepšího života v Americe. Po nějaké době se čeští přistěhovalci shodli, že v Americe není žádný ráj a že jejich domov je v Čechách. Na závěr hry zazpívali všichni herci píseň "Kde domov můj".
 Jan Neruda tvrdil, že je píseň plačtivá a jednotvárná a požádal Bedřicha Smetanu, aby složil národní hymnu. Bedřich Smetana odpověděl: "Žádnou novou hymnu skládat nebudu, to by byla marná práce. Píseň, kterou si sám lid na hymnu povznesl, ta jeho hymnou zůstane."
 13.12.1918 byla schválena první sloka písně "Kde domov můj" jako první část státní hymny. Druhou část tvořila první sloka písně "Nad Tatrou sa blýska". V roce 1990 byla schválena jako hymna České republiky v rámci Československa a v roce 1992 znovu jako hymna samostatné České republiky.
 Občas se ozývají hlasy, které tvrdí, že naše hymna se ptá kde je náš domov a požadovaly, aby se slovo "Kde" změnilo na "Zde". První věta není otázkou, ale oznámením o krásách země a poslední věta sloky je odpovědí: "a to je ta krásná země, země česká, domov můj".
 Naše hymna je nepolitická, a nepodléhá změnám režimů. Slovenská hymna byla v letech 1939-1945 na území Protektorátu Čechy a Morava zakázaná. Přesto československá hymna zazněla i při pohřbu Jana Opletala 16.11.1939.
 V době komunismu (1950-1989) se československá hymna pouze hrála, ale nezpívala kvůli slovům ve slovenské sloce "veď sa ony stratia". Komunisté slova vztahovali na sebe, a mysleli si, že si lidé přejí, aby se oni ztratili - odešli.
Důležitou zvláštností československé hymny bylo, že nezdůrazňovala mírnou odlišnost českého a slovenského jazyka: V české sloce nebylo "Ř" a ve slovenské nebylo měkké "Ľ".
Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona 3/1993 Sb. mezi státní symboly, které se mohou podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní hymna se může podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a dalších příležitostech, kdy je to obvyklé.

Státní hymnu tvoří první sloka písně "Kde domov můj" od Josefa Kajetána Tyla s hudbou Františka Serafa Jana Škroupa, který upravil nápěv Wolfganga Amadea Mozarta z Koncertní symfonie Es dur pro lesní roh, hoboj, fagot a klarinet, druhou větu.

Původní verze:

Další sloky:

se objevily po vzniku republiky. Zapsány v katolickém františkánském zpěvníku "Serafínská cesta" z roku 1932 a ve Zpěvníku českobratrské církve evangelické z roku 1934.

3. a 6. sloka od neznámého autora, 4. a 5. sloku složil básník Karel Leger (*21.9.1859 Kolín, +6.4.1934 Kolín, statkář). Do 4. sloky zveršoval citát z knihy proroka Izajáše 2,4. "Překují své meče na radlice." - roztavil meč, vzdělal pluh (Iz 2,4.).

Původní slova Karla Legera:

K pohřbu Josefa Kajetána Tyla dvě sloky písně složil Josef František Smetana OPraem. (*24.3.1801, +18.2.1861), z řádu premonstrátů, bratranec Bedřicha Smetany.

Píseň byla přeložena do 20 jazyků. Ostatní sloky písně "Kde domov můj" byly složeny v 19. a 20. století. Bylo vytvořeno 90 parafrází a parodií, jednu z nich v roce 1859 napsal Jan Neruda.
Další sloku složil Tylův přítel, básník a soudce Václav Jaromír Picek (*13.11.1812 Svijanský Újezd u Turnova, +26.11.1869 Benátky nad Jizerou), autor písně Čechy krásné, Čechy mé.

Kde domov můj, kde domov můj.
Tam kde věnčí modré hory tisíc hradů svými bory,
s Krkonoši Šumava, s Labem teče Vltava.
Tam je otců krásná země, vlast hrdinná, domov můj,
vlast hrdinná, domov můj!

Sloku o Moravě na melodii hymny složil František Matouš Skácel, OSA (augustinián na Starém Brně, *7.4.1808 Česká Třebová, +17.3.1882 Belle Plaine, Iowa v USA), přítel Boženy Němcové.

Kde domov můj, kde domov můj.
Kde slovanský duch okřívá, vlastenecký hlas se ozývá,
po městech a dědinách, ve školách i v dětských hrách.
Na Moravě staroslavné, na Moravě domov můj,
na Moravě domov můj!

Další 3 sloky o Moravě složil spisovatel Josef K. Lenský (Kalenský, vl. jm. Josef Urbánek *12.7.1860 Moravské Budějovice, +14.12.1951 Praha), a navazoval na první dvě sloky J.K.Tyla. Sloky uveřejnil ve sbírce Storchův zpěvní věnec (1889 a další vydání) a vztahují se k Moravě, ke Slezsku a ke Slovensku.

3) Kde domov můj, kde domov můj.
    Velkomoravská koruna klesla do mořského lůna,
    nezůstal nám z oněch dob ani králů našich hrob.
    Byla druhdy veleslavná, zem Moravská, domov můj.
    zem Moravská, domov můj.

4) Kde domov můj, kde domov můj.
    Pro minulost nezoufejme, času novému se vzdejme,
    času duch otvírá nám, nové slávy jasný chrám.
    Tak se hlásí k Matce Slávě (*), zem Moravská, domov můj,
    zem Moravská, domov můj.

5) Kde domov můj, kde domov můj.
    Bujará orlice pestrá, bílého lva rodná sestra,
    snášela s ním nehodu, cítí teď s ním svobodu.
    S českým lvem se nerozloučí, zem Moravská, domov můj.
    zem Moravská, domov můj.

6) Kde domov můj, kde domov můj.
    Bože mocný Hospodine, ruka Tvoje světům kyne,
    Tebe vzývá národ můj, věčný Bože při něm stůj.
    Světovládný Hospodine, chraň Moravu domov můj,
    chraň Moravu domov můj!

-------------------------------------------------

Po roce 1918 byla upravena sloka o Slezsku a přidána sloka o Slovensku:

4) Kde domov můj, kde domov můj.
    Pro minulost nezoufejme, času novému se vzdejme,
    času duch otvírá nám, nové slávy jasný chrám.
    Tak se hlásí k Matce Slávě (*) země Slezská, domov můj,
    země Slezská, domov můj.

5) Kde domov můj, kde domov můj.
    Co zhynulo, nevzbudíme, Svatopluka nevzkřísíme.
    Aniž jeho města zdi, zrak náš více uvidí.
    Avšak nová sláva vítá zem Slovenskou, domov můj.
    zem Slovenskou, domov můj.

(*) ... k Matce Slávě = Matka Slovanů. Cizí (neslovanské) národy nazývaly Slovany SCLAVI (Slávové).

------------------------------------------------

Sloku k 1000. výročí smrti svatého Václava v roce 1929 napsal roku 1923:

7) Kde domov můj, kde domov můj.
    V zemi, kde náš Kníže svatý, vírou v Krista v duši vzňatý,
    krev svou v oběť za vlast vlil, český národ vykoupil.
    V zemi slavné, otcům drahé, v zemi české domov můj,
    v zemi české domov můj!

------------------------------------------------

V roce 1897 byly otištěny v Křesťanském kancionálu další 3 sloky s křesťanským obsahem pod označením Neznámý autor (Alois Adlof 1861-1927, kazatel Svobodné reformované církve, dnes Církev bratrská):

1. Kde domov náš, kde domov náš.
Ne zde v světě, hřích kde bují, ledné smrti větry dují,
strast kde stíhá den co den, radost prchá jako sen.
Ach, zde není domov pravý,
v nebesích je domov náš, v nebesích je domov náš!

Vysvětlení: pomiluj ny = smiluj se nad námi.
              Krleš = Kyrie eleison = Pane, smiluj se.

Druhou písní s funkcí státní hymny byl chorál Svatý Václave:

Svatováclavský chorál vznikl ve 12. století. Prosba ke svatému knížeti „utěš smutné, zažeň vše zlé“ byla přidána pravděpodobně v době braniborské okupace (1278-1283).  
Ve 14. a 15. století přibyly další dvě sloky: „Ty jsi dědic české země“ a „Maria, matko žádoucí“. Česká tradice ze 17. století přípisuje autorství  slov i hudby arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic (1297-1364), nebo jeho nástupci arcibiskupovi Janu Očkovi (1292/4-1380).
V 19. století dostal chorál podobu, kterou má v současnosti. V roce 1918 po vzniku Československa požadovali někteří občané nové republiky, aby se stal chorál státní hymnou.
Po staletí je chorál zpíván při významných katolických i státních svátcích. Kněz a spisovatel Jakub Deml (1878-1961) řekl: „Svatováclavský chorál obsahuje z hlediska morálních hodnot myšlenky věčně živé, které odpovídají i ignorovaným požadavkům přítomnosti“. Básník Otokar Březina (1868-1929) prohlásil, že je mu to líto: „když se vznešená svatováclavská hymna nestala státní hymnou osvobozeného národa.“
 

Nejstarší zápis svatováclavského chorálu je z roku 1368 v kronice pana Beneše Krabice z Weitmile a má tři sloky:

Swaty Waclawe wewodo Czeske zemie
kniezie nass pros za ny Boha swateho Ducha Kyrieeleison.

Nebeské jesť dvorstwo krásné blazie tomu ktož tam pójde
w zivot wieczny, ohen jasny swateho Ducha. Kyrieleison

Pomoci twe zadamy smiluj sie nad námi
utieš smutné otzen wsie zlé swaty Waclave. Kyrieleison

V litoměřickém kancionálu z roku 1475 je připsáno dalších šest slok s prosbou k českým světcům, ale později se přestaly používat:

Angele swieti nebessti raczte nas k sobie przwiesti
ku kdez slawa neprzestawa wieczneho Boha. Krysteleyson

Marya matko zaduczie tys kralowna wssemohuczie
prosiz za ny za krziestiany Hospodyna. Krysteleyson

Wssickni swieti spomahayte zahynuti nam nedayte
w swietie w bludnem at nezahynem. Krysteleyson

Hrziechuow se nasych lekamy spomoczi wassie zadamy
swaty Wite slawny Woytiesse. Krysteleyson

Wy ste diediczi czeske zemie raczte pomnieti na swe plemie
nedayte zahynuti nam y buducziem
swaty Zykmunde swaty Prokope swata Ludmilo. Krysteleyson

Bohu Otci chwalu wzdaymy swatym se krzizem pozehnaymy
we gmeno Otce y Syna geho y swateho Ducha
Krysteleyson. Amen.
     

V rukopise univerzitní knihovny v Praze je ze 16. století 10. sloka:

Tys nass diedicz Czieske zemie rozpomeň se na swee plemie
neday zahynuti naam y buduczym swaty Wacslawe
Kristeleyson.

Současný text:

Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, Svatého Ducha!
Kriste, eleison.

Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám i budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.

Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave!
Kriste, eleison.

Nebeské jest dvorstvo krásné, blaze tomu, kdo tam dojde,
v život věčný, oheň jasný svatého Ducha.
Kriste, eleison.

Maria, Matko žádoucí, tys Královna všemohoucí,
prosiž za nás, za křesťany, svého Syna, Hospodina!
Kriste, eleison.

Andělé svatí nebeští, račte nás k sobě přivésti,
tam, kde chvála nepřestává věčného Boha.
Kriste, eleison.

Všichni svatí, za nás proste, zahynouti nám nedejte,
svatý Víte, svatý Norberte, svatý Zikmunde, svatý Prokope,
svatý Vojtěše, svatý Jene Nepomucký,
svatá Ludmilo, svatá Anežko, svatá Zdislavo,
svatý Václave!
Kriste, eleison.

Bohu Otci chválu vzdejme, svatým křížem se žehnejme:
Ve jménu Otce i Syna jeho i Ducha Svatého.
Kriste, eleison.

Třetí hymnou na našem území byla rakouská císařská hymna:

Zachovej nám Hospodine

 Tuto hymnu v roce 1797 složil pro římského císaře Františka II. skladatel Josef František Haydn (1732-809), na základě chorvatské lidové písně "Vjutro rano se ja stanem-v jitru ráno já vstanu").
      Německý text hymny: Lorenz Leopold Haschka (1749-1827), český text: Jan Gabriel Seidl (1804 -1875). Císařská hymna byla později přeložena do 13 jazyků monarchie.

V 5. sloce císařské hymny byl vždy jmenován nový panovník se svojí manželkou. Poslední jmenovaný byl bl. Karel I. a jeho manželka Zita.
     I když se monarchie rozpadla v roce 1918, byla napsána sloka i pro případného korunního prince a následníka trůnu Ottu (*20.11.1912, +4.7.2011), prvorozeného syna posledního rakouského císaře blahoslaveného Karla I. a císařovny Zity.
 Sloku z německého originálu přebásnila Mgr. Kateřina Nohlová.

5. a)

Ve vyhnanství cizích zemí bdíš, rakouská naděje.
Otto, lid jak skála pevný věren Tvojí vládě je.
Slávu dávnou, zítřků štěstí dej Ti Bůh, můj císaři.
Ať se vrátíš domů se ctí, vlast Tvá v míru zazáří.

První větu ve 3. sloce slova: "Čeho nabyl občan pilný", chápali Češi jako satiru na spolupracovníky tajné policie: "Čehona byl občan pilný."