Karlův most
Juditin most, předchůdce Karlova mosta, dala postavit česká královna Judita Durynská, manželka Vladislava II. Most byl postaven na počest korunovace královských manželů ve 2. polovině 12. století, pravděpodobně v roce 1158.
Jeho stavba trvala tři roky Délka mostu byla 514 metrů, šířka 6, 8 metrů. Zbořen povodní 1. 2.1342 – 3. 2.1342. Most byl třetí kamenný v Evropě, první byl postaven v Řezně a druhý ve Würzburgu.
Muzeum Karlova mostu vzniklo v r. 2006, na Křižovnickém náměstí za sochou císaře Karla IV. Mezi exponáty je model Juditina mostu, rumpálů, beranidel a kamenného Karlova mostu
Karlův most, základní kámen položil císař a král Karel IV. 9. 7.1357 v 5.31 hodin (135797531 ↔), Juditin most zbořen povodní v r.1342. Místo něho byla postavena provizorní lávka přes Vltavu. Za 15 let byl postaven nový most z kamene, který byl dokončen v r. 1402. Původně nazýván Kamenný, později Pražský. V roce 1848 byl na návrh Karla Havlíčka Borovského pojmenován Karlův po svém zakladateli Karlu IV. Oficiální název se začal používat od r. 1870.
Karlův most byl ohrožován povodněmi v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. Poničen povodní 21.- 22.7.1432, oprava trvala do 22.6.1503. Povodeň ve dnech 27.-29.2.1784 narušila dva pilíře a strhla strážnici se 4 vojáky. Další povodeň 4.9.1890 přinesla klády z vorů, které se zarazily o pilíře. Voda pobořila dva pilíře a strhla tři oblouky se dvěma sousošími: sv. Ignác z Loyoly a sv. František Xaverský. 19.11.1892 byly opravy dokončeny. Další povodeň nastala 12. - 14. 8.2002. Vlny na Vltavě roztřásly Karlův most 14. srpna 2002 ve 2. hodiny ráno. Most vydržel nápor tzv. 500 leté vody.
V roce 1464 dal král Jiří z Poděbrad postavit vyšší Malostranskou věž. V roce 1502 byla na Malostranské straně mostu postavena první socha Rolanda (Bruncvíka), jako symbol Starého Města na správcovství mostu.
25.7. - 1.11.1648 ubránili Pražané most směrem na Staré Město, když Švédové obsadili Malou Stranu a Hradčany.
24.10.1648 byl podepsán Vestfálský mír. Do 1.11. se v Praze bojovalo. 29.11.1648 bylo na mostě podepsáno příměří a 7.1.1649 mírová smlouva. K podepsání těchto dokumentů došlo v domku, který od středověku stál uprostřed mostu.
V roce 1657 byl na most osazen nový kříž. Původní byl rozstřílen Švédy.
V letech 1705 - 1714 bylo na most osazeno 26 sousoší svatých.
28.6.1723 byly na most nainstalovány olejové lampy. Plynové lampy je vyměnily v roce 1866.
V letech 1758 - 1759 bylo nařízeno na mostě chodit i jezdit vpravo.
23.11.1815 bylo zručeno vybírání mostného.
V letech 1853 - 1861 byl most osazen dalšími sochami.
23.9.1875 - 12.5.1905 jezdila na Karlově mostě koňská tramvaj zv. koňka.
1905 - 1908 jezdila elektrická tramvaj se spodním kolejovým přívodem.
1932 - 1939 jezdily po mostě autobusy, v roce 1965 byla ukončena jízda automobilů.
V roce 1962 byl Karlův most prohlášen za národní kulturní památku.
1965 - 1976 generální oprava mostu. Druhá oprava se uskutečnila 12.8.2007-12.11.2010.
Karlův most váží asi 100 000 tun, délka 517,76 metrů, šířka 9,5 metru, výška nad hladinou 13 metrů, má 16 oblouků, je na něm 30 sousoší světců (některé 2 – 6 soch). Generální oprava mostu byla 20. 8.2007 – 11.11.2010.
Do 19. století byl Karlův most jediným mostem v Praze.
Sochy svatých a jejich autoři
V letech 1629 – 1938, za 309 roků, bylo na most postaveno 30 sousoší nebo jednotlivých soch světců a světic, 20 soch bylo postaveno v barokní době v 18. století.
Jan Brokof (Johann Brokoff, Brokov, Brokhoff, Prokov) * 1652 (Spišská Sobota, Slovensko), † 1718 (Praha). Český sochař německo-slovenského původu, otec Michaela Jana Josefa a Ferdinanda Maximiliána. Do Čech přišel ze Spiše po roce 1680. V Praze se usadil v roce 1692. Založil dílnu, kde zaměstnal i své dva syny.
Pro Karlův most vytvořil dřevěný model sochy sv. Jana Nepomuckého (dnes v kostele sv. Jana na Skalce), sochu sv. Josefa (dnes v Lapidáriu Národního muzea), sousoší Piety (dnes v nemocnici Pod Petřínem).
Ferdinand Maxmilián Brokof (též Brokoff, Brokhoff, Brokov, Prokov) *1688 (Červený Hrádek u Chomutova), † 1731 (Praha). Český sochař, syn J. Brokofa, bratr Michaela Jana Josefa Brokofa. Barokní umělec. Vyučil se v otcově dílně a od roku 1707 pracoval samostatně. V letech 1716 – 1730 pracoval ve Vídni a Vratislavi s rakouským architektem J. B. Fischerem z Erlachu. Do Prahy se vrátil v roce 1730. Zemřel na tuberkulózu.
Vytvořil sousoší sv. Ignáce z Loyoly (v lapidáriu NM). Sochy sv. Vojtěcha a sousoší sv. Barbory na Karlově mostě vytvořil se svým bratrem Michalem.
Michal Jan Josef Brokof (též Brokoff, Brokhoff, Brokov, Prokov) *1686 (Klášterec nad Ohří), † 1721 (Praha). Český sochař; syn Jana Brokofa a bratr Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Po smrti otce převzal jeho dílnu, ale za několik let ji přenechal bratrovi. Ve srovnání se sochami jeho bratra Ferdinanda jsou díla Michaela střídmější.
Sochy: sv. Kajetán, sv. Vít a sv. Vojtěch, sv. Barbora se sv. Markétou a sv. Alžbětou Durynskou; sv. František Borgiáš; sv. František Xaverský, sousoší sv. Jana z Mathy se sv. Felixem z Valois a bl. Ivanem Českým; sousoší sv. Vincence Ferrerského se sv. Prokopem.
Jeroným Herold Wolf * 29. 6.1627 (Norimberk), + 5. 4.1693 (Norimberk, Německo). V roce 1653 převzal od nevlastního otce Leonarda Lowa slévárenskou dílnu. V roce 1683 odlil podle dřevěného modelu bronzovou sochu sv. Jana Nepomuckého. Socha byla ještě v tom roce postavena na zábradlí Karlova mostu. Je to nejstarší barokní socha na mostě.
Jeho socha sv. Jana Nepomuckého se stala vzorem pro všechny sochy tohoto světce.
Josef Kamil Böhm *1828 (Pátek, okr. Nymburk), †1862 (Praha). Český sochař, studoval ve Vídni, v Římě a v Praze u Josefa Maxe. Pobyt měl hrazen z prostředků Klarovy nadace. Měl nemocné plíce a zemřel v Praze ve věku 34 let.
Socha sv. Václava.
Matyáš Bernard Braun * 1684 (Sautens v Rakousku), + 1738 (Praha) Do Prahy přišel z Tyrol před rokem 1710. Stal se měšťanem Nového Města pražského. Založil dílnu, kde 30 let zhotovoval sochy.
Sv. Ludmila se sv. Václavem, sv. Ivo a sv. Luitgarda.
Karel Dvořák *1893 (Praha), †1950 (Praha). Významný český sochař 1. poloviny 20. století, žák Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze. Od roku 1925 ho ovlivnila díla Otty Gutfreunda.
Sv. Cyril a Metoděj.
Matěj Václav Jäckel (Jeckel) *1655 (Wittichenau, Horní Lužice), †1738 (Praha). Hornolužický barokní sochař, který od roku 1684 působil v Praze. Jeho dílna vytvářela dřevěné a kamenné sochy 50 let. Byl jedním z předchůdců Matyáše Bernarda Brauna.
Sousoší Panny Marie se sv. Bernardem; sousoší Panny Marie se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským; sv. Anna Samatřetí.
Jeroným Kohl * 1632 (Horní Slavkov), † 1709 (Praha). V Praze měl uměleckou dílnu, která pokračovala po jeho smrti až do roku 1730. Bývá zaměňován s nevlastním synem Janem Bedřichem Kohlem-Severou. U některých děl je jejich autorství nepřesné.
Socha sv. Augustina, socha sv. Judy Tadeáše - neurčené autorství tří soch na Karlově mostě). Socha sv. Mikuláše Tolentinského.
Michal Bernard Mandel * kolem 1660 (Praha), †1711 (Salzburg, Rakousko). Český barokní sochař ovlivněný italským uměním, žil v rakouském Salzburgu. Jeden z učitelů M.B. Brauna.
Socha sv. Filipa Benicia.
Emanuel Max *1810 (Janov u Sloupu v Čechách), †1901 (Praha). Německého původu. Pocházel ze sochařské a řezbářské rodiny Maxů, bratr Josefa Maxe. Pracoval v bratrově ateliéru. Studoval na akademii v Praze, v Mnichově, ve Vídni a v Římě. Po návratu do Prahy si založil dílnu, která vyráběla sochy na objednávku.
Socha sv. Josefa, sousoší sv. Františka Serafínského (z Assisi), sv. Kryštofa, sousoší Pieta, na sousoší Kalvárie sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty.
Josef Max *1804 (Janov u Sloupu v Čechách), †1855 (Praha). Německého původu. Pocházel ze sochařské a řezbářské rodiny Maxů, bratr Emanuela Maxe. Studoval na pražské akademii. V Praze měl sochařský ateliér.
Sousoší sv. Norberta se sv. Václavem a sv. Zikmundem, socha sv. Jana Křtitele.
Jan Oldřich Mayer * asi 1666 (Grafenflug, Rakousko), †1721 (Praha). Barokní řezbář a sochař rakouského původu. Studoval ve Vídni a pracoval v Praze.
Socha sv. Antonína Paduánského s Ježíškem; sousoší Krista Spasitele (Salvátora) se sv. Kosmou a Damiánem.
Ludvík Šimek *1837 (Praha), †1886 (Praha). Český sochař, žák Emanuela Maxe. Studoval ve Vídni a v Itálii. V roce 1870 se vrátil do Prahy.
Socha Bruncvíka. Tato jediná socha není sochou světce a nestojí na zábradlí Kalova mostu, ale na pilíři.