Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mariánský sloup
      na Staroměstském náměstí v Praze,
      jeho svržení a znovupostavení

Sloup Neposkvrněné Panny Marie - Immaculaty.

Postaven 26.4.1650.

Posvěcen 13.7.1652.

Zbořen 3.11.1918.

Postavena kopie 4.6.2020

Posvěcen 15.8.2020

    25.7.1648 díky zradě obsadili Švédové Malou Stranu a vydrancovali Pražský hrad. Vojáci se pokusili dobýt 31.7. Staré a Nové Město pražské. Jediná cesta do obou pražských měst vedla přes Kamenný (Karlův) most.
      Obránci (měšťané, řemeslníci a studenti Univerzity Karlovy) vytvořili Mariánskou legii proti vycvičené a vyzbrojené švédské armádě. Obránce vedl jezuita pater Jiří Plachý, který měřil 195 centimetrů. Obránci se rozhodli uhájit Karlův most a vstup do Starého Města.
      Ve chvíli, kdy jim docházely síly, obrátili se obránci k nebi a prosili o pomoc Boha na přímluvu Panny Marie před jejím obrazem zvaným Panna Marie Rynecká. Slíbili, že když zachrání Prahu před zničením, postaví Panně Marii, na poděkování za pomoc a ochranu, sloup s její sochou na Staroměstském rynku. Proto socha představovala Pannu Marii Neposkvrněnou (Immaculatu). Velký útok byl ve dnech 24.10.-1.11.1648. Ten den švédský velitel v Praze, následník trůnu princ Karel Gustav (1622-1660, Karel X. Gustav, král 1654-1660) dostal zprávu o míru (Vestfálský mír podepsán 24.10.1648). Nejtěžší boje o Karlův most se odehrály ve dnech 6.-11.10.1648.
      Pražané uhájili Staré i Nové Město před silným nepřítelem a dodrželi svůj slib, který dali ve své největší tísni. Po skončení Třicetileté války požádali Pražané císaře Ferdinanda III. o pomoc při postavení Mariánského sloupu. Císař byl velkým mariánským ctitelem a jejich žádosti vyhověl. Podpořil stavbu Mariánského sloupu velkou finanční částkou. Mariánský sloup v Praze se sochou Panny Marie Neposkvrněné-Immaculaty se stal druhým z mariánských sloupů v Evropě po té hrozné válce.
      Základní kámen byl položen 26.4.1650 nejvyšším hofmistrem království českého Bernardem Ignácem z Martinic za účasti velkého množsví Pražanů.
      Sloup byl postaven na místě, kde stával pranýř, na který saští vojáci přibili 29.3.1632 Staroboleslavské Paladium. Mariánský sloup byl zhotoven z pískovce z lomů u Žehrovic. Nedochovalo se jméno architekta, autor sloupu je sochař Jan Jiří Bendl (+1680) se svými tovaryši. 26.9.1650 byl vztyčen 6 metrů vysoký dřík sloupu na schodech podstavce. 30.9. byla na vrchol sloupu postavena socha Neposkvrněné Panny Marie. Podstavec sloupu tvořily tři stupně se schody. Na horním stupni byla balustráda se zábradlím a sloupky. Na čtyřech sloupcích stály sochy andělů, kteří bojovali s ďábly. Andělé symbolizovali čtyři kardinální ctnosti: moudrost, statečnost, spravedlnost a mírnost. Ďáblové byli symbolem zlého: hlad, válka, mor, nevíra. Ďábel nevíry bývá popsán jako hereze (odchylka víry uvnitř církve). Není pravdou, že hereze představovala nekatolickou víru. Anděl s kopím stál vpředu vlevo, anděl vlevo vzadu přemáhal malého lva. Tato socha byla shozena jako první, aby si hasiči měli kam postavit žebřík. Třetí anděl vpravo vzadu, směrem k Celetné ulici, bojoval s drakem. Vpředu vpravo anděl křížem přemáhal ďábla.
      Uprostřed pod sloupem byla kaplička (sanktuárium=svatostánek) s obrazem Panny Marie Rynecké (obraz byl na rynku-náměstí) z roku 1410-1420. Namalován temperovou na borovém dřevě, potaženém plátnem a má rozměry 45x30 cm. Obraz pravděpodobně pocházel z chrámu sv. Víta a byl původně umístěn v domě č.p. 20 na rohu Staroměstského náměstí a Železné ulice. Později ho majitel umístil na stěnu domu zvenku. Před tímto obrazem v roce 1648 prosili Pražané za záchranu města. Obraz byl po zachránění uložen v chrámu Panny Marie před Týnem a byl nazýván druhým Paládiem země České. Sloup byl postaven na místě, kde v roce 1631 přibili Sasové Paladium země české ze Staré Boleslavi. Sloup byl čtvrtý v Evropě. První byl sloup Panny Marie v Římě (1614), druhý v Mnichově (1683), třetí ve Vídni (1645).      
      Immaculata byla v nadživotní velikosti, hlavu měla mírně otočenou k nebi a sepnuté ruce. Pravou nohou stála na hlavě draka (ďábla) s křídly. Kolem hlavy měla svatožář (gloriolu) s dvanácti hvězdami. Sloup byl vysoký 15,85 metrů.
      Sloup posvětil 13.7.1652 pražský arcibiskup Arnošt kardinál hrabě Harrach (+1667) za účasti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV. Nápis na sloupu: "Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař".
      Sloup ukazoval (gnómon) pražský čas. Na náměstí byl vydlážděn stezník. Ve chvíli, kdy se stín sloupu kryl se stezníkem bylo v Praze poledne oznámeno výstřelem z hmoždíře. Od roku 1988 je v dlažbě kovový pražský poledník.
      Sloup byl poprvé opraven v roce 1706. Další oprava v roce 1757, když Prahu odstřelovali Prusové. Sloup byl zasažen dělovou koulí, která zničila sochu anděla na pravém předním podstavci. V roce 1858 byla socha anděla nahrazena novou kopií od sochaře Kamila Bohma. V roce 1824 byla provedena generální oprava sloupu. Naposledy byl sloup opraven v roce 1904.

Svržení sloupu
Za týden po vzniku nového svobodného státu Československé republiky (28.10.1918) byl sloup v neděli 3.11.1918 stržen davem, který přišel z tábora socialistického lidu na Bílé Hoře u mohyly bitvy. Proslovy na tomto shromáždění byly proti rakouské monarchii a proti katolické církvi. Rozvášněný dav pod vedením socialisty Františka Sauera ze Žižkova (tehdy samostatné město, přičleněno k Praze v roce 1922) v 18 hodin strhl sloup. Sauer byl silně opilý a sám nemohl vylézt na hasičský žebřík. Hlasitě křičel, podle očitých svědků silně řval. Sloup nestrhli Pražané, ale Žižkováci.
      V roce 1923 (v té době už byl skutek promlčen) událost popsal organizátor stržení, anarchista František Sauer (*4.12.1882, +26.3.1947) v knize: "Naše luza jezuité a diplomaté". .
      Sauer stržení sloupu připravoval už dávno, protože podlehl známé myšlence, že sloup byl postaven na památku bitvy na Bílé hoře. Socialisté rozhodli o stržení po generální stávce 14.10.1918 a stržení připravovali od 31.10.1918. Sauerův spolustraník Josef Tuháček sháněl dva dny na stavbách nářadí pro stržení, ale nesehnal. Organizátoři zapojili do akce ředitele Obecního dvora Holana na Žižkově, který nadšeně souhlasil a nařídil veliteli žižkovských hasičů Bedřichu Zedníčkovi, aby zajistil materiál ke zboření sloupu.
      3.11 byl svolán tábor socialistického lidu. Po jeho skončení byl průvod veden na Staroměstské náměstí, kam přijel ze Žižkova hasičský vůz s vybavením ke zboření sloupu. Hasiči zajeli za pomník M. Jana Husa. Dav dorazil na Staroměstské náměstí za šera kolem 17. hodiny. Bylo rozsvíceno 8 lamp.
      Neznámý muž běžel do Obecního domu, kde sídlil Národní výbor a žádal, aby bylo stržení zabráněno. Musel se probojovat přes sokolské stráže. Zástupci Národního výboru nejdříve odmítli "zasáhnout proti masám", ale pak na Staroměstské náměstí odjeli autem tři členové výboru, mezi kterými byl i Václav Vilém Štech a Cyril Dušek. Postavili se proti stržení, ale byli odraženi. Žižkováci se jim posmívali: „Vy jste národní výbor, my jsme národ.“ Historik V.V.Štech požadoval vybrat obraz Panny Marie Rynecké. Sauer vylomil mříž, podal mu obraz a 6 stříbrných svícnů. „To bylo pánům odevzdáno a oni se smutně vzdálili.“ (píše Fr. Sauer). Dr. V.V.Štěch obraz vzal a odnesl
      Proti stržení sloupu se postavil Václav hrabě Kounic, který šel proti davu, ale byl surově zbit. Jedna zbožná žena si klekla na místo, kam měl sloup dopadnout. Sauer zvolal: „Natáhnout lano, pohřbíme paní pod sloupem!“ V posledním okamžiku s pláčem utekla. Žižkovským hasičům přišli na pomoc sokolové pod vedením Augustina Očenáška a výrostci ze Žižkova. Okolo stálo mnoho mužů s holemi a železnými tyčemi a velice tvrdě zabraňovali v přístupu ke sloupu každému, kdo by ho chtěl chránit.
      Sloup se trochu pohnul a lano prasklo. Nebylo umístěno nad poloviční výší sloupu. Bylo omotáno dalších 5 lan do větší výšky pod hlavici sloupu. Lan se chytilo asi 50 lidí a rozkývali sloup, který dopadl na dlažbu. Sauer napsal, že hlava Panny Marie odletěla „jako uťatá". Ze sochy Panny Marie odpadla hlava a skutálela se k nohám 17 letého mladíka Jaroslava Seiferta (1901-1986). Jaroslav Seifert napsal v roce 1968 o tomto zážitku, který ho trápil celý život, velmi emotivní báseň.
      Hlava sochy Panny Marie byla odnesena do soukromí. Nalezena v roce 1957 a odkoupena do muzea.
      Staroměstským náměstím se rozlehla dunivá rána, zvedl se oblak prachu a sloup se sochou Panny Marie ležel na dlažbě Staroměstského náměstí.
      Po shození sloupu a sochy Panny Marie žižkovský pěvecký sbor pod vedením sbormistra Kučery zazpíval Dobrú noc, má milá, dobře spi, nech se ti zdávajú sladké sny“ a potom většina přítomných zpívala píseň: Na břehu Rejna, hranice vzplála“, „Kde domov můj“, „Pryč s tyrany“ a další písně.
      Organizátoři vztyčili rudý prapor. Bylo 18.25 hodin. Slova se ujal socialista A. Chmelík a Jan Skála (později se stal náměstkem primátora) a pronesli oslavné proslovy na shození symbolu "temna". Potom vystoupilo několik mladíků, kteří drželi rudé prapory. Jeden z nich přednesl báseň o mrtvých legionářích. Večer odešli Žižkováci za zpěvu husitského chorálu a husitských písní na Žižkov, někteří chtěli jít na Karlův most. U trosek sloupu se začali shromažďovat lidé, kteří se modlili.
      Po telefonické zprávě, že ničení bude pokračovat na Karlově mostě, byli povoláni vojáci, kteří uzavřeli most. Pražané bránili dalšímu ničení na Karlově mostě, kdy měly být shozeny sochy světců do Vltavy a hlídali sochy přímo na mostě. První měla být shozena socha sv. Jana Nepomuckého. Karlův most byl hlídán do 6. listopadu.
      Socha Panny Marie spadla ze sloupu ve vzduchu z výšky 13 metrů. Rozbila se na sedm kusů a několik malých úlomků. Ty si lidé odnášeli na památku. Druhý den po stržení se na troskách objevil věnec s černými stuhami a nápisem: „Plným jménem protestuji. Zdenka Braunerová“. (Zdenka Braunerová 1858-1934, malířka a grafička). Zničení sloupu odsoudil také sochař Josef Václav Myslbek. 4. a 5.11. hlídali vojáci trosky sloupu. Pak byly odvezeny na Staroměstskou radnici. 19.12.1918 bylo místo zadlážděno a na Staroměstském náměstí byl odpoledne přivítán prezident T.G.Masaryk. T.G.Masaryk později prohlásil o svržení Mariánského sloupu: Když Pražané tu sochu odstranili, jsem sám tomu rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“ (TGM-Cesta demokracie I., Masarykův ústav AV ČR, Praha 2003, str 405-406).
      Podle svědků řídili shození sloupu tři muži. Dva byli v civilu a jeden v italské legionářské uniformě. Sauer byl jen nastrčenou figurkou. Měl slíbenou zlatou svatozář s hvězdami, ale cítil se podveden, když zjistil, že je to pozlacená měď.  
      Podle novinového článku z roku 1922 se svržení Mariánského sloupu měla zúčastnit Milada Králová (*25.12.1901, od roku 1927 provdaná Horáková, +27.6.1950) a údajně měla uvázat smyčku kolem krku Panny Marie. Její přítomnost na náměstí je možná, ale její aktivita je podle historiků velice nepravděpodobná. 
      Od roku 1915 stojí na Staroměstském náměstí monumentální sousoší mistra Jana Husa. Před něj měla padnout socha Panny Marie, jako symbol pokoření. Mistr Jan byl velkým ctitelem Panny Marie (i sv. Václava) a napsal k Panně Marii tuto modlitbu: "Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie  a pozdravujme Ji. Já ubohý, jak budu schopen chválit Svatou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit Tu, kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch Svatý a kterou obdivuje celý svět.
  
Máme k ní tedy přistupovat s bázní a úctou a chválit Ji. Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci? A přece by ani spravedliví ani hříšníci neměli ustávat v Její chvále. Neboť v Ní je všechna milost Otce, Syna i Ducha Svatého, je v Ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás." (M. Jan z Husi).

 

Modlitba za obnovení Mariánského sloupu

(Sloup Míru, Vítězslav Horyna 1912-1996) 

 

Na místě hanby naší slza spadá, květ bílý smáčí a ret okoralý horoucí prosbou země,

která zchřadla bez lásky Tvé, jež v závoj mlh se halí,

prosbou Ti věčnou zvedá nad staletí, Královno míru, Matko, matko lidu!

Rozpomeň se zas o hodině třetí na milovanou zem a přej jí, přej jí klidu!

Ty Sloupe země mé, Ty hvězdo Míru, pokání naše přijmi v srdce Matky:

Vrať rodné zemi svatou, silnou víru a na svůj trůn přijď k nám zas slavně zpátky…!

 

Obnova sloupu
V roce 1990 byla založena Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Prvním čestným předsedou se stal tehdejší pražský arcibiskup František kardinál Tomášek.
      3.11.1993 položili členové Společnosti základní kámen k novému sloupu na Staroměstském náměstí. Na tomto kameni byl ve 4 jazycích (česky, latinsky, německy a anglicky) nápis: "Zde stál a opět bude stát Mariánský sloup". Tyto nápisy podle Magistrátu (na něčí příkaz) zanedlouho odsekal "neznámý" vandal. Ponechal pouze části nápisu: "Zde stál .... Mariánský sloup". Na den 85. výročí 3.11.2003 byl vztyčen náhradní kovový sloup s obnovenou sochou Panny Marie u bočního vchodu Týnského chrámu.
      V roce 2017 požádal pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka Ekumenickou radu církví o podporu při navrácení Mariánského sloupu na náměstí. Kardinál Duka dal jako symbol smíření umístit 14.2.2018 zlatý husitský kalich na Týnský chrám, který tam byl v době vlády Jiřího z Poděbrad.
      23.1.2020 rozhodli pražští zastupitelé o znovupostavení Mariánského sloupu. Z 65 členů pro obnovu hlasovalo 34 členů.
      17.2.2020 začaly stavební práce k znovupostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. 4.6.2020 byla na sloup postavenena socha Immaculaty-Neposkvrněné Panny Marie, která stála na kovovém sloupu u Týnského chrámu v letech 2003-2020.
      Mariánský sloup byl posvěcen 15.8.2020 arcibiskupem pražským Dominikem kardinálem Dukou OP.