československá a česká historie

Slovenská republika (SR – 1.1.1993)

Slovenská republika se právně (de jure) distancovala od válečného Slovenského štátu a nenavázala na jeho existenci v letech 1939–1945.

Státní symboly Slovenska jsou čtyři:

1) státní znak (štátny znak)

2) státní vlajka (štátna vlajka)

3) státní pečeť (štátna pečať)

4) státní hymna (štátna hymna): Nad Tatrou sa blýska (2. sloky).

Neoficiální symbol:

prezidentská standarta (štandarta)

národní barvy, trikolora: Bílo-modro-červená

Štátna vlajka a štátný znak Slovenskej republiky

Státní vlajka a státní znak Slovenské republiky

Štátna vlajka Slovenskej republiky

Státní vlajka Slovenské republiky

Vlajka se skládá ze tří podélných pruhů: bílý, modrý, červený, stejné šířky, uspořádaných pod sebou. Na přední polovině listu vlajky je umístěný státní znak, který je stejně vzdálený od horního, středního a spodního okraje vlajky. Jeho výška se rovná polovině výšky vlajky. Kolem štítu je bílý lem, široký jednu setinu délky vlajky. Poměr stran státní vlajky je 2:3. Tyto tři barvy jsou spojené s historií Slovenska od 19. století.

Štátny znak Slovenskej republiky

 Státní znak Slovenské republiky

 Na červeném raněgotickém štítu je dvojitý stříbrný (byzantský, cyrilometodějský, patriarší) kříž vztyčený na prostředním vyvýšeném vrchu modrého oblého trojvrší. Kůl i ramena kříže jsou na koncích rozšířená a zaoblená dovnitř.
  Po vzniku Československa v roce 1918 se slovenský znak stal součástí znaku Československa.
    Od roku 1993 je opět znakem samostatné Slovenské republiky. 

Původní dvojramenný stříbrný kříž se volně vznášel v červeném poli. Erb byl součástí Uherského znaku, jako erb Horních Uher (Horní země, Horná zem). Znak kříže přivezl z Byzance Béla (Vojtěch) III. Uherský v roce 1190, který se v Byzanci oženil s Anežkou ze Châtillonu (z Antiochie). Ve 14. století za vlády uherského krále Ladislava V. (český král Václav III.) byl kříž postaven na zelené trojvrší. Podle legendy ze 17. století trojvrší symbolizuje tři pohoří v Uhrách: Tatra, Fatra a Matra (z toho dvě pohoří Tatra a Fatra jsou na Slovensku (v Horních Uhrách). Na prostředním vrchu ležela královská koruna.
      Erb Dolních Uher (Dolní země, Dolná zem) je sedmkrát dělený, má čtyři červená a čtyři bílá (arpádovská) břevna, střídavě položené. Podle legendy ze 16. století bílé pruhy symbolizují čtyři řeky Dolních Uher: Tiszu, Dunaj, Drávu a Sávu.
     Znak Horní země (Horní Uhry, Horná zem) si za svůj vzali v roce 1848 slovenští revolucionáři vedeni Ľudovítem Štúrem. Zelené trojvrší změnili na modré, aby znak měl panslovanské (všeslovanské) barvy: červenou, modrou a bílou. Z prostředního vrchu odstranili královskou korunu. Ľudovít Štúr prohlásil tento erb za znak Slováků a dal ho vyrýt na pečeť nově vzniklé Slovenské národní rady. Tento znak převzala také v roce 1863 založená Matice slovenská.

Štátna pečať Slovenskej republiky

Státní pečeť Slovenské republiky

uprostřed má státní znak, okolo něho je v kruhu nápis "SLOVENSKÁ REPUBLIKA". V dolní části kruhopisu pečeti je vodorovně položený lipový lístek. Průměr 45 mm.

Štátna hymna Slovenskej republiky

Státní hymna Slovenské republiky

Nad Tatrou sa blýska 

V letech 1920-1938, 1945-1992 byla první sloka písně "Nad Tatrou sa blýska" součástí československé státní hymny.
   1.9.1992 (s platností od 1.10.1992) byly Slovenskou národní radou (SNR) schváleny první dvě sloky jako státní hymna Slovenské republiky. 

Text písně "Dobrovoľnícka-Nad Tatrou sa blýska" napsal Ján Matúška (*10.1.1821 Dolný Kubín, +11.1.1877 Dolný Kubín), v roce 1844 na melodii slovenské lidové písně „Kopala studničku (studienku), nazerala do nej.“
   Jan Matúška byl student bratislavského lycea a slovenský básník.
   Ľudovít Štúr byl pro své slovanské aktivity na Evangelickém lyceu v Bratislavě zbaven funkce náměstka a jeho studenti odešli na protest z Bratislavy do Levoče. Později vznikla legenda, že Štúrovi studenti si píseň zpívali při protestním pochodu.

/:Kopala studienku pozerala do nej:/
   /: Aká je hlboká, taká je široká, skočila by do nej:/.

/: U studienky stála, napájala páva:/
   /:Milý sa spytuje, milý sa spytuje, čieho je to pána:/

/:Ja ti to nepoviem, lebo sama neviem:/
   /:Príď navečer ku nám, príď navečer ku nám, od mamky sa dozviem:/

/:A keď prídeš do nás, na vranom koníčku:/
   /: Priviaž si ho u nás, priviaž si ho u nás o našu jedličku:/

/:Tá naša jedlička, pekne vyrastená:/
   /: Či v lete, či v zime, či v lete, či v zime, vždycky je zelená:/.

/:Či v zime či v lete vždycky je zelená:/
   /: Boh daj, naša láska nebola zmenená, ej nebola zmenená:/.

/:Postoj milý, postoj pri rárožskom moste:/
   /: pošlem ti pierečko od rybky na chvoste, ej od rybky na chvoste:/.

/:Nejedna rybečka popod ten most išla:/
   /: žiadnu som nevidel, by pierečko niesla, ej by pierečko niesla:/.

/:Kremä jedna išla, tá mi povedala:/
   /: že moje pierečko bystrá voda vzala, ej bystrá voda vzala:/.

/:Bystrá voda, bystrá, bodajže si vyschla,:/
   /: že bys mi pierečko na briežok vyniesla, ej na briežok vyniesla:/.

/:Ticho chlapci, ticho, po tom drobnom piesku,:/
   /: keď bude veľká tma, zapálim vám sviečku, ej zapálim vám sviečku:/.

/:A ja sviečky nemám, lampa mi zahasla:/
   /: ach milý, premilý, naša láska zhasla, ej naša láska zhasla:/.

            Nad Tatrou se blýska

Štátna hymna

Státní hymna (současný text), první a druhá sloka:

Původní texty:

   (*)  1. Ponad Tatrou blíska, hromy divo bijú,

   (**) 3. Ešte duby rastú na Krivánskej strane.
     Kto jak Slovák chodí, nech knihy zahodí a medzi nás stane.

   (***) 4. Už Slovensko vstáva, lúško zanecháva.
     Hej rodinka milá, hodinka odbila, žije matka Sláva.

Slovy: „matka Sláva“ (Slávia), je myšlena idea společného Slovanstva, Slovanů-Slávů.

V modlitební knize „Oltár“ v roce 1919 (4. vydání) byla zapsána 5. sloka, a v roce 1929 (6. vydání) byla zapsána 6. sloka. Autorství dvou posledních slok bylo nesprávně připisováno Jánovi Matúškovi:
    5. To Slovensko naše posiaľ roztratené (pův. roztratenô).
     Vrahovia šturmujú, Slovákov spojujú v mesto založené (pův. založenô).

    6. Nech si kto chce hvízda, nech spieva kto môže.
    My držíme spolu, spolu v tomto kolu, nik nás nepremôže.
   

      Před 1. světovou válkou byla v 1. sloce zapsána slova „Zastavme sa bratia“, aby se dodržela rytmika s druhou „aby sa prebralo“, a třetí slokou „nech sa šable“. Chybně zapsané slovo se dostalo do textu hymny i po vzniku Československa v letech 1918-1992.
     Slova „Zastavme sa bratia“ byla opravena 1.9.1992. Po vzniku samostatného Slovenska v roce 1993 jsou v 1. sloce slova zapsána podle originálu „Zastavme ich bratia“.
     V 80. letech 20. století se slova československé hymny nezpívala, protože větu „Zastavme sa bratia, veď sa ony stratia“, slova komunisté vztahovali na sebe, že to mají být oni, kdo se má ztratit.

-------------------------------------------

     Krátce po vzniku Československa v roce 1918 se ve slovenských kostelích, na poděkování za vysvobození z uherské nesvobody, zpívala takzvaná Slovenská hymna pro chrám. Při významných příležitostech se dodnes zpívá:

Bože čos´ráčil slovenskému rodu po mnohoročnom ťažkom utrpení,
láskavo vrátiť slobodnú zas hrudu, aby žil na nej jarma pozbavený.
/:Zdobený vencom slobody, cti, práva,
nech sa Ti za to večná vďaka vzdáva!:/
    

Slovenská trikolora

Slovenská trikolora má stejné pořadí barev jako státní vlajka Ruska.

         Prezidentská standarta

         Prezidentská štandarta